Žloutnutí bílého ložního prádla a ručníků nezpůsobuje jenom samotné praní. Na vině bývá hned několik věcí: příliš mnoho pracího prostředku, který se ve studené vodě nerozpustí a usadí se ve vláknech, nedostatečné máchání, vysoká teplota u skvrn od potu a používání aviváže. Právě aviváž je nejčastější důvod, proč bílé prádlo po pár měsících zešedne nebo zežloutne. Obalí vlákna tenkým filmem, na který se lepí nečistoty, a ty se pak při dalším praní už nedostanou ven. Prvním krokem proto je vyhodit aviváž z koše na prádlo a nahradit ji octem nebo čistým kyselinou citronovou.

Teplota hraje větší roli, než se na první pohled zdá. Běžné bílé bavlněné povlečení snese 60 stupňů, ručníky klidně i 90, ale jen když jde o stoprocentní bavlnu bez barevných doplňků. Syntetika a směsová vlákna potřebují nižší teplotu, jinak se v nich bílkoviny z potu vysráží a vytvoří žluté mapy, které už nejdou odstranit. Pokud perete na 40 stupňů, počítejte s tím, že prášek musí být určený pro nízké teploty, jinak se nerozpustí. Množství prostředku odměřujte, neodhadujte. Předávkování je častější chyba než jeho nedostatek.

Před samotným praním se vyplatí prádlo prohlédnout a odstranit skvrny od krému, potu nebo zbytků jídla. Stačí je potřít tekutým mýdlem nebo směsí jedlé sody a vody a nechat působit dvacet minut. U záclon, které žloutnou jiným mechanismem než ložní prádlo, je postup mírně odlišný a při praní bílých záclon se vyhněte aviváži úplně, protože by na světle zežloutla ještě víc. Do bubnu dávejte prádlo volně, maximálně do dvou třetin objemu. Přecpaná pračka nevypere a nevypláchne správně.

Na závěr platí, že bílé prádlo potřebuje pravidelný režim, ne jednorázové zázraky. Perte ho odděleně od barevného, jednou za čas použijte kyslíkový bělidlo místo chlorového a sušte na přímém slunci, které bílou barvu přirozeně rozjasní. Žehlete ještě lehce vlhké nebo použijte napařovací žehličku. Pokud se žloutnutí objeví i po těchto krocích, zkontrolujte tvrdost vody. Tvrdá voda je často ten poslední dílek, který do skládačky chybí.