Domácnosti, jejichž příjem se každý měsíc mění, čelí při tvorbě rezervy jiné výzvě než ti, kdo dostávají stabilní mzdu. Nemohou si totiž dovolit odkládat pevnou částku, která vychází z průměru, protože v horším měsíci by je to uvrhlo do mínusu. Místo toho je potřeba pracovat s procentem z aktuálního příjmu a s rezervou, která se přizpůsobuje. Nejde o to našetřit co nejrychleji, ale vydržet spořit i v měsících, kdy přišlo méně peněz než obvykle.

Základem je určit si minimální měsíční výdaje, tedy částku, bez níž se domácnost neobejde – nájem, energie, jídlo, doprava, splátky. Z ní vychází cílová rezerva. Pro domácnosti s kolísavými příjmy se doporučuje cíl vyšší než obvyklé tři až šest měsíců výdajů, protože příjmová nejistota znamená delší období bez peněz. Reálně se mluví o šesti až dvanácti měsících minimálních výdajů. Není nutné mít celou sumu hned, stačí k ní směřovat po menších krocích. Praktický postup, jak rezervu budovat i při nepravidelném příjmu, popisuje tvorba nouzové rezervy včetně toho, jak nastavit automatické odkládání.

V praxi se osvědčuje odkládat peníze okamžitě po přijetí příjmu, ne až na konci měsíce. V silnějším měsíci lze odložit víc, v slabším jen symbolickou částku nebo nic, ale přerušení spoření by nemělo znamenat jeho ukončení. Pomáhá nastavit dvě hranice: minimální částku, kterou je domácnost schopna odložit i v nejhorším měsíci, a horní částku, kterou odkládá, když příjem přesáhne očekávání. Rozdíl mezi příjmem a výdaji v dobrých měsících by měl směřovat především do rezervy, dokud nedosáhne cílové úrovně.

Rezerva nemá ležet na běžném účtu, kde se snadno utratí, ani v investicích, jejichž hodnota kolísá. Vhodný je spořicí účet nebo krátkodobý vklad s okamžitou dostupností. Výnos není prioritou, prioritou je jistota a rychlý přístup. Jakmile rezerva dosáhne cíle, je možné začít řešit i vyšší zhodnocení, ale až poté. U domácností s nepravidelnými příjmy platí, že rezerva není jednorázový úkol, ale trvalá součást rozpočtu, která se udržuje i po dosažení cílové částky.