Výška ochrany stěn před vodou v koupelně se odvíjí od způsobu sprchování a typu zóny, ve které se voda skutečně dostává do kontaktu s povrchem. Rozhodující není jen vzdálenost od sprchy, ale i tlak vody, úhel dopadu a délka sprchování. U běžné ruční sprchy postačí ochrana do výšky 120 cm od podlahy, pokud jde o zónu mimo přímý dostřik. U dešťové sprchy s hlavicí nad hlavou se vodní film šíří jinak a je nutné počítat s vyšší hranicí, obvykle 180 až 200 cm.

Pro sprchový kout se zástěnou nebo sprchovým koutem bez vaničky je kritická oblast kolem odtoku a spodní část stěn. Voda zde stéká po povrchu a vsakuje se do spár, i když nejde o přímý dostřik. Pokud řešíte, kam až má sahat obklad, podívejte se na praktické rady ohledně obkladu do poloviny stěny, který v mnoha případech stačí jako ochrana proti odstřikující vodě, ale ne proti trvalému vlhku. U sprchování vsedě nebo u vany se sprchou je situace odlišná, protože voda dopadá níž a podél stěny stéká pomaleji.

Výpočet výšky ochrany se provádí podle normy ČSN 74 4505, která stanoví minimální výšku hydroizolace v mokrých zónách. Pro sprchu se doporučuje hydroizolace do výšky 200 cm od podlahy, pokud je sprcha v rohu a stěny k sobě přiléhají. U volně stojící sprchy se ochrana rozšiřuje i na boční stěny do vzdálenosti 60 cm od sprchové hlavice. Pokud je sprcha umístěna nad vanou, hydroizolace se vede do výšky 150 cm nad vanou, ale minimálně 30 cm nad sprchovou hlavicí.

Praktický výpočet začíná změřením vzdálenosti od sprchové hlavice k nejbližší stěně. Pokud je tato vzdálenost menší než 60 cm, ochrana se zvyšuje na 200 cm. Pokud je větší, stačí 120 cm, ale vždy se přidává rezerva 20 cm nad dosah vodního paprsku. U sprchového panelu s bočními tryskami se ochrana vztahuje na celou šířku panelu plus 30 cm na každou stranu. Nakonec se výška zaokrouhluje nahoru na celé decimetry, aby se obklad dal snadno dělit bez zbytečného řezání.