Kuchyně po večeři vypadá jako bitevní pole. Talíře se kupí, linka je od mastnoty a v dřezu plave pár příborů. Většina lidí to odloží na ráno s představou, že to zvládnou rychleji, když budou odpočatí. Jenže ráno přichází stejně rychle jako večer a nepořádek zůstává. Nejde přitom o lenost. Rozhoduje něco jiného: tři konkrétní návyky, které oddělují kuchyni, jež se udrží v provozu, od té, která se každý den znovu potápí.

Prvním návykem je úklid během vaření, ne po něm. Každý, kdo vaří, má mezi jednotlivými kroky krátké pauzy, kdy se něco dusí pod pokličkou nebo odpočívá v troubě. Právě tehdy se vyplatí opláchnout prkénko, odložit obaly do koše a utřít linku. Deset minut po vaření věnovaných této rutině udělá víc než hodina úklidu následující den. Kdo si tento návyk osvojí, přestane řešit hromady nádobí, protože žádné nevzniknou.

Druhý návyk se týká místa, kam se věci odkládají. Kuchyně se nezaplní jen špinavým nádobím, ale hlavně předměty, které tam nepatří: pošta, klíče, nabíječky, nákupní tašky. Každá plocha, která nemá jasně danou funkci, se do týdne změní ve skládku. Řešením není větší kuchyně, ale pevně určená místa pro každou věc. Když má koš na papír své místo a klíče svůj háček, nemá nepořádek kam se rozrůst.

Třetí návyk je nejtěžší, protože vyžaduje rozhodnutí před spaním. Posledních pět minut večera patří krátké kontrole: vypnout sporák, setřít desku, spustit myčku nebo umýt to, co se do ní nevejde. Není to o dokonalosti, ale o tom, že ráno začínáte na čisté ploše. Kuchyně, která se přes noc nezmění v chaos, se vás ráno neptá, kde začít. A to je rozdíl, který poznáte každý den.