Místnosti s výklenky a nerovnými stěnami patří k nejnáročnějším prostorům pro tapetování. Nejde ani tak o samotné lepení, jako spíš o pečlivou přípravu podkladu a plánování jednotlivých pásů. Právě tady se totiž rozhoduje, jestli výsledek bude vypadat hladce, nebo jestli se tapeta začne odchlipovat už po několika týdnech. Než vůbec koupíte roli tapety, prohlédněte si stěny za denního světla a podél zdi přiložte dlouhé vodovážné pravítko. Odhalíte tak prohlubně, boule i místa, kde se omítka drolí.

Nerovnosti do hloubky dvou až tří milimetrů srovnáte univerzálním tmelem a po vytvrdnutí přebrousíte jemným brusným papírem. Větší výmoly je lepší vyplnit sádrovou stěrkou ve dvou vrstvách, jinak se po nalepení tapety objeví jako stíny. Výklenky mají často ostřejší hrany a v rozích se podklad snadno opotřebí, proto se vyplatí věnovat jim zvláštní pozornost – praktické rady najdete v článku o tom, jak ošetřit rohy a okenní ostění před lepením. Penetrace je posledním krokem přípravy, protože sjednotí savost podkladu a zajistí, že lepidlo bude držet rovnoměrně.

Samotné plánování začněte od nejdelší souvislé stěny, obvykle naproti oknu. První pás vyměřte olovnicí, ne podle rohu, který bývá křivý. U výklenků postupujte tak, že tapetu vedete až k hraně a přebytek odříznete ostrým nožem po přitlačení špachtlí. Pokud je výklenek hlubší než pět centimetrů, vyplatí se ho vytapetovat zvlášť a napojení umístit do stínu. U okenního ostění počítejte s tím, že tapeta musí přesahovat alespoň dva centimetry, aby po zaschnutí neodhalila spáru.

Na závěr zkontrolujte všechny spoje a přitlačte je válečkem. V rozích, kde se pásy překrývají, řežte tapetu na dvě vrstvy najednou, vznikne tak čistý spoj bez viditelného přechodu. Nechte prostor důkladně proschnout podle pokynů výrobce, obvykle 24 až 48 hodin, a teprve potom osaďte zpět vypínače a zásuvky. Trpělivost při přípravě a promyšlené řazení pásů jsou nakonec to, co rozhoduje o tom, jestli bude výsledek vypadat profesionálně i v místnosti, kde nic není rovné.